S/S Bosforo

6.srpna 1969 – 6.srpna 2019 Zapomenutá tragédie Československá námořní plavba patřila v minulosti mezi jednu z nejúspěšnější akciovou společnost. Námořní přeprava přinášela bývalému Československu na svou dobu nemalé zisky. ČNP vlastnila flotilu 44 námořních obchodních lodí.  Po dobu své existence ztratila Československá námořní plavba jen jedinou obchodní loď. Tou lodí byla obchodní nákladní loď M/S PIONÝR. V pondělí, 6. srpna 2019 uběhne 50 let od doby, kdy M/S PIONÝR najel ve večerních hodinách (6. srpna 1969) při zpáteční plavbě z Kuby do Štětína u bahamského ostrova Mayaguana na podmořský korálový útes a poškodil si spodní část trupu. Poškození lodi bylo natolik vážné, že se nedalo nijakým způsobem opravit a v úvahu nepřipadalo ani odtažení lodi do přístavu, jak navrhovaly některé z odborných firem, které se na záchraně podílely. Proto bylo rozhodnuto náklad z poškozené lodi přeložit na jinou loď a M/S PIONÝR zanechat na místě tragédie svému osudu. Tak se také stalo. Záchranné práce probíhaly až do 13. září 1969, kdy byla stažena československá vlajka a posádka loď navždy opustila. Opuštěný vrak lodi „PIONÝR“ zůstal zaklíněný na korálovém útesu. Mořský příboj, silný proud a hlavně časté ničivé hurikány vykonaly své. Loď se rozlomila na dvě části a ty postupně zmizely pod hladinou moře. Dlouhých 46 let ležel vrak, naší obchodní lodi M/S PIONÝR (nebo spíš to, co z něj zbylo) bez povšimnutí rozesetý po mořském dně nedaleko bahamského ostrova Mayaguana. V roce 2015 se jako první ke zbytkům vraku obchodní lodi M/S PIONÝR potopila a vrak podrobně zdokumentovala skupina Českých technických potápěčů, historiků a dokumentaristů z CZECH DIVING TEAMU. Závěrem bychom rádi touto cestou připomenuli toto „neslavné“ padesáté výročí ztráty naší jediné Československé obchodní lodi. Poznámka: Podrobné informace jak o lodi M/S PIONÝR samotné, tak o potápěčské expedici včetně fotografií naleznete na stránkách CZECH DIVING TEAMU. (czechdivingteam.cz)

Středa 12. června „ADMIRAL MILLO“ Počasí žádná sláva. Na BOSFORO  nás nepustí (fouká vítr a jsou vlny) a tak je náhradním programem potápění na italské ponorce z druhé světové války „ADMIRÁL MILLO“. Hloubka na vraku 64 m, dno 70 m. Ponorka „Admiral Millo“ byla 14. března 1942 na cestě do domovské základny v Tarantu. Nedaleko Punta Stilo byla spatřena britskou ponorkou „Ultimatum“. Britové zastihli italskou ponorku vynořenou na hladině. Jedno ze dvou torpéd vypálených z „Ultimata“ Italy minulo a nevybuchlo, druhé zasáhlo „Millo“ do přední části. Na palubě vynořené ponorky bylo tou dobou 14 italských námořníků. Ti byli zachráněni. Ostatních 57 Italů v ponorce zahynulo. Po vraku ponorky Italové pátrali víc než 10 let. Nakonec se před třemi roky podařilo ponorku „Admiral Millo“ nalézt. Vrak byl prohlášen za válečný hrob a potápění na něm je omezené. Na ponor odjíždíme velmi brzy, počasí se má ještě v dopoledních hodinách měnit. Proto již v 8 hodin ráno vyplouváme z přístavu Rocella. Sestupové lano naši italští kolegové upevnili na vrak minulý týden.  Po příjezdu na pozici však sestupové lano nenacházíme. Zřejmě ho uřízli rybáři, což není v této oblasti neobvyklé, ale velmi časté. Podle sonaru vyhazujeme na vrak kotvu. Je to vždy loterie, zachytit vrak, ale nám se to podařilo. Sestupové lano s kotvou se zachytilo ve střední části ponorky v blízkosti věže. Do vody jde 7 potápěčů. Vrak ponorky je velmi zachovalý, leží nakloněn na levoboku. U velitelské věže jsou  2 palubní děla. Na pravoboku je velká trhlina po zásahu torpéda. Celkový dojem kazí pouze špatná viditelnost (pouze 3 metry).  Přesto je to pro každého potápěče z našeho týmu první setkání s ponorkou oceánského typu a skvělý zážitek. Čtvrtek 13. června „SCILLA  a vrak trajektu Valfiorita“ Středa večer a nemilá změna plánu. Zítřejší počasí nám nedovolí uskutečnit další ponor na BOSFORU. Vítr, vlny a špatné podmínky na dně! Usměvavá vedoucí dive centra Roberta navrhuje jiný program. Přejet pevninu až do městečka Scilla a odtud člunem (cca hodina jízdy) k jižnímu cípu Sicílie a tam se potápět na 15O m dlouhém vraku lodi Valfiorita, plného vojenského materiálu. Transportní loď potopená během II. světové války leží přibližně v 7O m. Chvíle váhání (odrazuje ten dlouhý přejezd po pevnině) a nakonec jasné ANO. Cesta je fakt úmorná. Asi po hodině a půl úmorné jízdy po dálnici končíme v malinké cukrárně starobylého města Scilla. Fantastická zmrzlina, tady ji nedávají do kornoutu ale do sladké buchty, nám na chvíli vykompenzuje cestovní útrapy.  Ale ta zmrzka je fakt skvělá!! Přejezd do přístavu, čekání na člun, nakládání výstroje, převlékání a pak hodina jízdy na pozici. Běžné a neodmyslitelné rituály technického vrakového potápěče!! Zatím co chlapci odjeli udělat tu „špinavou práci“ na vrak, já se vydávám klikatými uličkami a nekonečnými schody starobylého přístavního městečka Scylla na prohlídku velké pevnosti tyčící se na mohutné skále. Cesta mi v to vedru trvá asi půl hodiny. Patřičně propocený vystoupám až na horní hradby pevnosti a od majáku zamávám vzdalujícímu se člunu. Ta cesta ale stála za to. Nalevo hory, napravo hory, nalevo bílá pláž, napravo pláž. A moře. Z té pevnosti je vidět až na mořské dno. Nedaleko přístavu neustále krouží podivné bárky s vysokým stožárem (ne stěžněm) a dlouhou vysazenou rampou na přídi. Jak se později dozvídám, historie rybaření je tady spojena s lovem mečounů. Na stožáru je jeden námořník-ten sleduje, kde se mečoun pohybuje a navádí loď jeho směrem. Na přední rampě je harpunář. Jak takový čerstvý mečoun chutná se přesvědčíme po ponoru. Tady jej připravují zapečený v bagetě se salsou. Neskutečná ňamina!! Vlastní ponor se vydařil. Vrak leží v 7O m v kýlové  a je rozlomený na dvě části. Mohutná příď je utržená a leží mimo hlavní část vraku. Mohutný kapitánský můstek se trčí do výšky třípatrového domu. Do vraku se dá proniknout jak jeho přední částí, tak nákladovými prostory. Dá se volně proplouvat a pokud je viditelnost skvělá, je vidět velké množství vojenského materiálu a munice. Skvělý vrak, skvělý ponor. KONEČNĚ !! Na základu se vracíme kole sedmé večer. Vyložit, nafoukat, naložit, poskládat a usušit. Opět jeden ze zaběhlých rituálů. Večer nás čeká ještě rozlučková večeře domluvená Robertou v jedné z místních restaurací. Výborná večeře o několika chodech, příjemné prostředí, příjemní lidé, jídlo a pití doplněné trochou folklóru. Majitel zahraje na jakýsi nástroj a zapěje jednu z tklivých písní o tom, jak je práce na poli těžká…! Do postele se dostaneme kolem jedenácté! Skvělý den!! Zítra BOSFORO, ať je počasí jakékoliv.

Pondělí 10. června Pro nás i pro Italy významný den. Pro nás, protože se jedeme pokusit odpotápět vrak parníku S/S BOSFORO a pro Italy je to „ Den válečného námořnictva“. Přesně před 101 lety Luigi Rizzo potopil u Premudy rakousko-uherskou bitevní loď S.M.S. SZENT ISTVÁN. Od toho dne se v Itálii slaví 10.června „Den válečného námořnictva“. Člun s výstrojí vyráží z přístavu a my jedeme autem do cca 65 km vzdáleného městečka Palizzi Marina na mysu Spartivento. Tam nás bude čekat jeden místní potápěč, který údajně ví, kde asi BOSFORO leží. Chvíle komunikace a kotva s lanem míří ke dnu. Upřímně, nevíme, jestli jsme na vraku, nebo ne. Italové berou sestupové lano a jdou „vrak“ vyvázat. Za chvíli se na hladině objeví červená bóje, signál, že „vrak“ je vyvázaný a potápěči mohou jít do vody. Obvyklé nacvičené pohyby a potápěči jsou ve vodě. Teď už nezbývá jen čekat a doufat, že podmínky na dně (cca 56 m) budou přijatelné a vrakem bude skutečně „BOSFORO“. První informace nejsou příliš příznivé. Na dně je velmi silný proud a je špatná viditelnost. Vrak je hodně rozbitý (je to už 101 let od jeho potopení), ale podle dobových fotografií tvar lodi a některé detaily (lafeta lodního děla, kterým se BOSFORO bránilo útoku ponorky U28) odpovídají historickým materiálům získaným v archívech. Takže, s největší pravděpodobností vrak ležící necelé 3 NM od Capo Spartivento, je vrakem parníku S/S BOSFORO, který dne 12. 1. 1918 potopila RU ponorka U28. Abychom to ale mohli s určitostí prohlásit, budou nutné ještě další ponory. Na ten příští se chystáme hned zítra! Úterý 11. června Dnes opět brzo ráno vyrážíme na průzkum vraku parníku S/S BOSFORO. Počasí slibuje opět parný den, moře je jako zrcadlo. Nic nenasvědčuje tomu, že by měl být nějaký problém. Jenže, problém č. 1! Rybáři během noci (nebo rána) uřízli cca 2Om z našeho sestupového lana a to včetně bóje. Takže nás čeká opět hledání a vyvázání vraku. Jako při minulých ponorech jsme ve dvou člunech. Trochu to zhoršuje koordinaci akce, ale i na to jsme zvyklí. Italové hodí kotvu s novým lanem a hned na to jdou do vody tři potápěči. Problém č. 2! Silný proud uvolnil kotvu z vraku lodi dřív, než se podařilo sestupové lano přivázat. Bóje potom vlekla uvolněnou kotvu daleko mimo vrak. Problém č. 3! Velmi špatná viditelnost na vraku přibližně 2 m! Co dodat!! Kombinace všech tří „problémů“ = velmi špatný a nepovedený ponor = žádné filmové ani fotografické materiály!! BOSFORO zřejmě o popularitu nestojí. Jako by nestačilo, že kvůli jednomu Čechovi už 101 let odpočívá na mořském dně, ještě ho jiní Češi chtějí filmovat! Přes tyto problémy se podařilo třem potápěčům k vraku sestoupit a pořídit několikaminutové video. Vzhledem k špatné viditelnosti však tyto záběry nejsou použitelné pro přesnou identifikaci vraku. Návrat je trochu smutný. Jednak jsme unaveni a potom nemáme žádný záběr vraku. Náš místní průvodce nám sice ukázal několik krásných exponátů (okno, nádobí, lampy…) které rybářům uvízly v síti, ale to nás nijak neuspokojilo, naopak. Určitě se pokusíme o ještě jeden ponor, pokud nám to počasí a podmínky na vraku dovolí. BOSFORO jsme sice našli, ale ještě potřebujeme fotky…!

Pátek 7.června Dnen „D“ – den našeho odjezdu Pomalu se scházíme na pražském letišti. Odlet je v 17.45 linkou do Říma, potom do Lamezia Terme a nakonec autem další hodinu a půl do hotelu v letovisku GIOIOSA JONICA. Dodávka, až po střechu naložená našimi věcmi vyrazila na cestu už ráno. Ilju a Vaška čeká neskutečných 2200 km. Dorazit mají v sobotu kolem poledne. Cesta je to úmorná. Zpoždění letadla v Římě, dohadování se v jedné z restaurací, kde kromě „něčeho“ čemu říkají řízek v housce za 6,50 Euro, teplého piva a neochoty personálu nemají nic kloudného k jídlu, až po hodinu a půl trvající půlnoční jízdu autem. Jediné pozitivní na tom je, že usměvavá spolumajitelka potápěčské báze Roberta  celou cestu „vypráví“ a komentuje, co a jak bude. Do hotelu Miramare na pobřeží Jónského moře přijíždíme hodinu a půl po půlnoci.  Po tom, co se ubytujeme, většinu z nás přepadne neskonalá touha zakončit náš den „D“ sklenicí studeného piva. Jenže jsou dvě hodiny po půlnoci a sezóna tady začíná až za měsíc. Jediný bar, vlastně restaurace, kde mají kromě vynikajícího studeného čepovaného piva, skvělého výběru vín, sýrů, uzenin a jiných místních pochutin i velmi ochotný personál je hned vedle kostela. Do hotelu se vracíme ve čtyři ráno. Sice chudší každý o 30 E, ale bohatší o naprostý kulinářský zážitek! Když si vzpomenu, že mě to „něco“ v housce, sklenice vody a deci vína na letišti v Římě stálo 15,6O E…! Sobota 8.června Po té naší noční opulentní večeřo-snídani na tu normální, hotelovou ani nechce vstávat. Je deset dopoledne a dodávka s našimi věcmi stojí na parkovišti před hotelem. Kluci to zvládli perfektně a jak říkají, nebýt těch nezaviněných zdržení s silného provozu na dálnicích, byli by tu ještě dřív. Hlavně že dorazili v pořádku! Počasí je nádherné. Moře jako zrcadlo, teplota má být dnes cca 35° a na plážích skoro nikdo, kromě několika dělníků, kteří pobřežní restaurace chystají na letní nával turistů. Jedeme do potápěčského centra Megale Hellas. Vřelé přivítání od spolumajitelky centra (té, co nás v noci vezla těch 100 km z letiště), nezbytné formality, vykládání věcí, dofoukání, kompletace a chytání se na první zkušební ponor. V plánu je nádherný vrak obchodní lodi „PASUBIO“. Parník dlouhý 90 m byl v roce 1943 potopený britskou ponorkou. Vrak leží na levoboku na písčitém dně v hloubce 34-44 m. Výborné pro rozpotápění a přípravu na hlubší, technické ponory. Po návratu ze zkušebního ponoru musíme konstatovat, že viditelnost na vraku lodi byla horší, než jsme očekávali. Viditelnost byla okolo 5 m, což nám nedává příznivé vyhlídky na zdokumentování dalších vraků. Přes to zkušební ponor splnil svůj účel. Neděle 9. června Dnes jsme vstali o hodně dřív, protože nás čeká poslední zkušební a první trimixový ponor. Našim cílem je vrak nákladní lodi Fort Missanabie. Lodě třídy „FORT“ byly stavěny v letech 1941-1944 v Kanadě (bodoba Liberty Ships). Celkem bylo postaveno 198 lodí, z toho 28 lodí potopily německé ponorky. Impozantní vrak 129 m dlouhé lodi se po zásahu torpédem rozlomil na dvě části. Zadní část včetně palubního děla leží v hloubce 75 m v kýlové poloze, přední polovina lodi se při potopení obrátila dnem vzhůru a společně se zádí svírají úhel přibližně 60°. Viditelnost na vraku přibližně 10 m, hloubka od 54 m do 75 m. Vzhledem k tomu, že vrak lodi „BOSFORO“ má ležet přibližně ve stejné hloubce, byl dnešní ponor výbornou zkouškou. Tým je po všech stránkách připraven a všichni se těšíme na zítřejší pátrání po vraku obchodního parníku „S/S BOSFORO“!  Doufáme, že vyjde počasí a my budeme mít štěstí.

Technické údaje Typ ponorky : B IILoděnice: CNT PulaZahájení stavby: 28.6.2016Spuštění na vodu: 8.1.1917Předání do služby: 26.5.1917Rozměry: 36,9 x 4,75Motory: diesel/elektroRychlost na hladině/pod vodou: 9/7,5 KN (uzlů)Torpédomety: 2Děla: 1 x 7,5 cmPosádka: 19 mužů Korvettenkapitän Zdenko Eugen Hudeček * 22.06.1887, Terezín ; † 28.09.1974, Frydek Místek Kapitánem rakousko-uherské ponorky U 28, která potopila italský parník S/S BOSFORO byl Zdenko Hudeček, Čech pocházející z Terezína. Pokud jde o počet a tonáž potopených lodí, byl Zdenko Hudeček jedním z nejlepších a nejúspěšnějších ponorkových velitelů rakousko – uherského námořnictva. Zdenko Hudeček se narodil 22.6.1887 v Terezíně. Byl absolventem prestižní námořní akademie ve Fiume (dnešní Rijeka). Sloužil postupně na různých lodích Kriegsmarine, např: Tegetthof, Erherzorg Karl, Zenta, Kaiserin Elizabeth, Szigetvar atd. V roce 1913 nastoupil k ponorkovému výcviku v Pule a v následujícím roce do služby na ponorce U2. V srpnu 1915 stal velitelem ponorky U 17 a v roce 1917 kapitánem ponorky U 28, která byla uzpůsobena k operacím po celém Středomoří. Celkem potopil 11 lodí o celkovém výtlaku 45 360 BRT. Po válce v roce 1919 se stal velitelem Československého ozbrojeného loďstva. Do výslužby odešel v roce 1922, když před tím pracoval ve vedení čsl. plavby dunajské. Do penze odešel ve věku 58 let a usadil se na Moravě. Zemřel v roce 1974 ve Frýdku – Místku ve věku 87 let. Seznam potopených lodí korvetního kapitána Zdenko Hudečka : Italský torpédoborec „IMPETUOSO“ 680 BRT (10.07.1916)Anglický parník „HAIGH HALL“ o výtlaku 4809 BRT (30.06.1917)Anglický parník „MONGARA“ o výtlaku 8205 BRT (3.07.1917)Anglický parník „MASTON“ o výtlaku 3881 BRT (13.08.1917)Anglická Q-loď* „BRADFORD CITY“ o výtlaku 3683 BRT (16.08.1917)Anglický parník „BONTNEWYDD“ o výtlaku 3296 BRT (5.10.1917Italský parník „BOSFORO“ o výtlaku 2723 BRT (12.01.1918)Anglický parník „RAPALLO“ o výtlaku 3811 BRT (13.01.1918)Anglický parník „WEST WALES“ o výtlaku 4331 BRT (21.01.1918)Anglický parník „UGANDA“ o výtlaku 4257 BRT (8.03.1918)Anglický parník „STOLT NIELSEN“ o výtlaku 5684 BRT (11.03.1918) Celková tonáž potopených lodí: 45360 BRT

Historie Zakázku na stavbu lodi „WISTOW HALL“ („SS BOSFORO“) získaly v r. 1878 Skotské loděnice Charles Connell and Company, Glasgow – Skotstoun. Byla vedena pod č. 109 (oficiální číslo 78814).  Ještě téhož roku byla loď dokončena a spuštěna na vodu. (13.8.1878). Předána prvnímu majiteli a objednateli, společnosti „Robert Alexander (Hall line) mng Alexander and Radcliffe, Liverpool a zaregistrována byla 7.10.1878. V roce 1881 loď odkoupila společnost „Sun Shipping Co Ltd, Liverpool, která ji následně v r. 1887 prodala Italské společnosti „Navigazione Generale Italiana, Genoa-reg. Palermo. Italové loď 31.3.1887 přejmenovali na „S/S BOSFORO“. Byla určena pro přepravu nákladu a osob na trase Alexandria–PortSaid. Od 28.12.1895 do 19.2.1896  podnikne první ze svých tří cest při přepravě vojsk do Massawy.  V roce 1897 dochází k opravě (výměně) motoru a „S/S BOSFORO“ je zařazena na pravidelnou námořní linku Benátky-Ancona-Brindisi-Alexandrie-PortSaid.  1.7.1910 je „S/S BOSFORO“ znovu prodána, tentokrát italské přepravní společnosti „Sociaetá Nazionale di Servizi Marittimi-Roma (Národní společnost námořních služeb – Řím). V září (24.9.1911) byla zrekvírována válečným námořnictvem a 15.10.1911 zařazena do činné služby u 68. pěšího pluku v Tripolisu. Od 25.12.1911 do 1.7.1913 vykonávala „S/S BOSFORO“ řádnou službu, než byla prodána společnosti „SITMAR (Societá Italiana di Servizi Marittimi-Roma). ° Po vstupu Itálie do I. světové války v r. 1915 slouží „S/S BOSFORO“ do prosince 1916  k přepravě Italských civilistů z Řecka. 12.1.1918 „S/S BOSFORO“ je při cestě z Neapole do Patrassa, nedaleko mysu Sparvicento v Calábrii torpédována a potopena Rakousko-Uherskou ponorkou U28. Zahynulo 36 osob. Technické údaje Výroba : skotské loděnice Charles Connell and Company, Glasgow – SkotstounSpuštěna na vodu : 13.8. 1878Název : původně WISTOW HALL, od roku 1887 S/S BOSFORODélka : 111 mŠířka : 11 mPonor : 5,65 mVýtlak : 2723 t