Středa 12. června
„ADMIRAL MILLO“
Počasí žádná sláva. Na BOSFORO nás nepustí (fouká vítr a jsou vlny) a tak je náhradním programem potápění na italské ponorce z druhé světové války „ADMIRÁL MILLO“. Hloubka na vraku 64 m, dno 70 m. Ponorka „Admiral Millo“ byla 14. března 1942 na cestě do domovské základny v Tarantu. Nedaleko Punta Stilo byla spatřena britskou ponorkou „Ultimatum“. Britové zastihli italskou ponorku vynořenou na hladině. Jedno ze dvou torpéd vypálených z „Ultimata“ Italy minulo a nevybuchlo, druhé zasáhlo „Millo“ do přední části. Na palubě vynořené ponorky bylo tou dobou 14 italských námořníků. Ti byli zachráněni. Ostatních 57 Italů v ponorce zahynulo. Po vraku ponorky Italové pátrali víc než 10 let. Nakonec se před třemi roky podařilo ponorku „Admiral Millo“ nalézt. Vrak byl prohlášen za válečný hrob a potápění na něm je omezené.
Na ponor odjíždíme velmi brzy, počasí se má ještě v dopoledních hodinách měnit. Proto již v 8 hodin ráno vyplouváme z přístavu Rocella. Sestupové lano naši italští kolegové upevnili na vrak minulý týden. Po příjezdu na pozici však sestupové lano nenacházíme. Zřejmě ho uřízli rybáři, což není v této oblasti neobvyklé, ale velmi časté. Podle sonaru vyhazujeme na vrak kotvu. Je to vždy loterie, zachytit vrak, ale nám se to podařilo. Sestupové lano s kotvou se zachytilo ve střední části ponorky v blízkosti věže. Do vody jde 7 potápěčů.
Vrak ponorky je velmi zachovalý, leží nakloněn na levoboku. U velitelské věže jsou 2 palubní děla. Na pravoboku je velká trhlina po zásahu torpéda. Celkový dojem kazí pouze špatná viditelnost (pouze 3 metry). Přesto je to pro každého potápěče z našeho týmu první setkání s ponorkou oceánského typu a skvělý zážitek.
Čtvrtek 13. června
„SCILLA a vrak trajektu Valfiorita“
Středa večer a nemilá změna plánu. Zítřejší počasí nám nedovolí uskutečnit další ponor na BOSFORU. Vítr, vlny a špatné podmínky na dně! Usměvavá vedoucí dive centra Roberta navrhuje jiný program. Přejet pevninu až do městečka Scilla a odtud člunem (cca hodina jízdy) k jižnímu cípu Sicílie a tam se potápět na 15O m dlouhém vraku lodi Valfiorita, plného vojenského materiálu. Transportní loď potopená během II. světové války leží přibližně v 7O m.
Chvíle váhání (odrazuje ten dlouhý přejezd po pevnině) a nakonec jasné ANO. Cesta je fakt úmorná. Asi po hodině a půl úmorné jízdy po dálnici končíme v malinké cukrárně starobylého města Scilla. Fantastická zmrzlina, tady ji nedávají do kornoutu ale do sladké buchty, nám na chvíli vykompenzuje cestovní útrapy. Ale ta zmrzka je fakt skvělá!!
Přejezd do přístavu, čekání na člun, nakládání výstroje, převlékání a pak hodina jízdy na pozici. Běžné a neodmyslitelné rituály technického vrakového potápěče!!
Zatím co chlapci odjeli udělat tu „špinavou práci“ na vrak, já se vydávám klikatými uličkami a nekonečnými schody starobylého přístavního městečka Scylla na prohlídku velké pevnosti tyčící se na mohutné skále. Cesta mi v to vedru trvá asi půl hodiny. Patřičně propocený vystoupám až na horní hradby pevnosti a od majáku zamávám vzdalujícímu se člunu. Ta cesta ale stála za to. Nalevo hory, napravo hory, nalevo bílá pláž, napravo pláž. A moře. Z té pevnosti je vidět až na mořské dno. Nedaleko přístavu neustále krouží podivné bárky s vysokým stožárem (ne stěžněm) a dlouhou vysazenou rampou na přídi. Jak se později dozvídám, historie rybaření je tady spojena s lovem mečounů. Na stožáru je jeden námořník-ten sleduje, kde se mečoun pohybuje a navádí loď jeho směrem. Na přední rampě je harpunář.
Jak takový čerstvý mečoun chutná se přesvědčíme po ponoru. Tady jej připravují zapečený v bagetě se salsou. Neskutečná ňamina!!
Vlastní ponor se vydařil. Vrak leží v 7O m v kýlové a je rozlomený na dvě části. Mohutná příď je utržená a leží mimo hlavní část vraku. Mohutný kapitánský můstek se trčí do výšky třípatrového domu. Do vraku se dá proniknout jak jeho přední částí, tak nákladovými prostory. Dá se volně proplouvat a pokud je viditelnost skvělá, je vidět velké množství vojenského materiálu a munice.
Skvělý vrak, skvělý ponor. KONEČNĚ !!
Na základu se vracíme kole sedmé večer. Vyložit, nafoukat, naložit, poskládat a usušit. Opět jeden ze zaběhlých rituálů.
Večer nás čeká ještě rozlučková večeře domluvená Robertou v jedné z místních restaurací. Výborná večeře o několika chodech, příjemné prostředí, příjemní lidé, jídlo a pití doplněné trochou folklóru. Majitel zahraje na jakýsi nástroj a zapěje jednu z tklivých písní o tom, jak je práce na poli těžká…!
Do postele se dostaneme kolem jedenácté! Skvělý den!! Zítra BOSFORO, ať je počasí jakékoliv.
