Pionýr

V sobotu 5.12.2015 se z ostrova Mayaguana na Bahamách vrátil tým českých potápěčů, historiků a filmařů. Jejich úkolem bylo nalézt, identifikovat a zdokumentovat vrak československé lodi „Pionýr“. Námořní loď „Pionýr“ se potopila 6. srpna 1969 poblíž ostrova Mayaguana na Bahamách. Příčinou potopení bylo špatné počasí a zřejmě i chyba v navigaci, která způsobila náraz lodi na korálový útes. Nárazem vzniklo těžké poškození trupu a pronikající voda nakonec donutila posádku přeložit náklad na jinou československou loď M/S BLANÍK. „Pionýr“ byl ponechán svému osudu a oceán se postaral o dílo zkázy. Po 46 letech, přesně 27. listopadu 2015 na ostrov Mayaguana dorazil náš tým. Vrak byl nalezen a identifikován. Jeho pozice podle GPS je 22°28‘12‘‘N 73°08‘21‘‘W K vraku „Pionýru“ jsme provedli řadu ponorů a zjistili následující fakta: Na místě ztroskotání se dochovala pouze část strojovny a lodního trupu, na kterém leží dva mohutné bloky motorů, reduktor, zbytky elektromotorů a část hřídele lodního šroubu. Z mohutné přední části lodi zbyl jen naviják kotevních řetězů a 2 obrovské kotvy. Nástavby, boky lodi a veškeré kovové části jsou rozmetány na velké ploše korálových útesů a netvoří žádný celek. K identifikaci vraku pomohl nález stojanu gyrokompasu. Měli jsme k dispozici fotografii kapitánského můstku a po konzultaci s jedním z členů posádky jsme si byli jisti, že pochází z „Pionýru“. Potápění k vraku nebylo zcela bez problémů, zejména kvůli oceánským příbojovým vlnám, které se lámou o útesy. Tyto vlny vytvářejí silné podmořské proudy a znesnadňují pohyb potápěče pod vodou. S pomocí podvodních skútrů se nám dařilo proudy překonávat. Hloubka ponorů byla maximálně 10 m. Teplota vody byla v tomto období 28 stupňů a viditelnost okolo 30 m. Na vraku jsme několikrát pozorovali žraloky vouskaté a šedé útesové. Během našeho pobytu na ostrově jsme se také setkali s dosud žijícími pamětníky této významné události v historii ostrova. Jejich vzpomínky na české námořníky budou cenným obohacením chystaného dokumentárního filmu. Expedice „Pionýr“ byla úspěšná. Úkoly, které si členové expedice určili, se podařilo splnit. Po dlouhých 46 letech jsme byli první Češi, kteří bahamský ostrov Mayaguana opět navštívili a první čeští potápěči, kteří se na vraku naší obchodní lodi potápěli. Věříme, že touto expedicí jsme přispěli k oživení vzpomínek na Československou námořní plavbu a osud její nejmenší námořní lodi M/S PIONÝR.

6. srpna 1969 ztroskotala na Bahamách, nedaleko ostrova Mayaguana československá námořní loď „Pionýr“. Vyplula s nákladem železné rudy z kubánského přístavu Moa 6. srpna 1969 v 7 hodin ráno. Naši loď čekala dlouhá plavba přes Atlantik. Tato plavba však skončila za nevyjasněných okolností ještě téhož dne. Po čtrnáctihodinové plavbě, narazil „Pionýr“ krátce před 21 hodinou, na korálový útes v blízkosti ostrova Mayaguana. Z posádky lodi nikdo nepřišel o život, ani nikdo nebyl zraněn. Námořní loď „Pionýr“ zůstala ještě několik let uvězněna na útesu, než oceánské vlny dokonaly dílo zkázy. Pionýr – ztroskotání lodi – 1969 Uveřejněno v knize Atlas lodí(vypráví strojní důstojník) autor knihy kapitán dálné plavby Vladimír Podlena (*1939)absolvent námořní školy v polském Štětíně,velitel řady našich námořních lodígenerální ředitel ČNP (1990-1993) Bylo to 6. srpna 1969 ve 20 hod. 52 minut, 4 míle od ostrova Mayaguana v Bahamském souostroví. Nejmenší československá námořní loď Pionýr se vracela ze své cesty na Kubu, naložená vzácnou rudou. Kolem lodi byla již tma, když se najednou ozval veliký rámus, třesk a loď se zastavila. Bylo jasné, že narazila. Ale jak vypadá situace, jaké jsou škody, to jsme v noci nepoznali. Kapitán dal signál k opuštění lodi, a tak celá posádka byla v záchranných vestách. Kdo neměl službu, stál nahoře u komína připraven nasednout do záchranných člunů. Všichni věděli, že je zle. Loď je vlastně zranitelná jenom srážkou, naražením na dno, nebo jede-Ii v silné bouři se špatně naloženým nákladem, kdy se třeba sypaný náklad může přemístit jen k jedné straně a loď převážit. Někdy mohou být nárazy vln na loď tak silné, že zpřetrhají lana, utrhne se kus nákladu, který se pak pohybuje v nákladovém prostoru sem a tam. Nepodaří-Ii se ho znovu upoutat, může zevnitř prorazit bok lodi. My jsme narazili na korálový útes. Pro takový případ je loď zabezpečena dvojitým dnem. Když se prorazí dvojité dno, tak se zaplaví obvykle pouze jeden úsek lodi a zase nehrozí vážné nebezpečí, protože celá loď je sestavena z několika vodotěsných úseků, které se dají odčerpávat čerpadly. Když bylo patrno, že se loď nepotápí, posádka nenastoupila do záchranných člunů, ale byla u nich stále v pohotovosti nastoupena. Zpočátku se voda do lodi nedostala. Objevila se až po půlnoci, kdy praskl olejový tank, pro převodovku. Některé tanky mají totiž sondy do strojovny. Takže jakmile se do nich dostala voda, začala sondami pochopitelně do strojovny proudit. Podle toho jsme také poznali, jak poškození lodi postupuje. Sondy jsme rychle uzavřeli a všechna čerpadla uvedli do provozu. Pumpovaly se drenážní úseky pod strojovnou i pod nákladovými prostory. Hlavní motor se zastavil hned při prvním nárazu. Náhlé zastavení rozehřátému motoru škodí. Proto jsme s ním chtěli hned po havárii začít otáčet, abychom jej zachránili. Ale páry z rozstříkaného paliva při pokusu roztočit motor vybuchly a urazily kus komína. Právě v blízkosti námořníků, co stáli nastoupeni u záchranných člunů. Asi jim to v tu chvíli nálady nepřidalo. Brzy jsme poznali, že ten první náraz nebyl zdaleka to nejhorší, ca loď potkalo. Loď seděla na korálech v místech, kde je průlivová oblast mezi oceánem a krytou zónou, která je za souostrovím. Tam stále vznikala dlouhá oceánská vlna a neustále loď zvedala z útesu a znovu na něj posazovala. S každou hodinou pochopitelně tak přibývalo prasklin a trhlin. Po velmi nejisté a dramatické noci přišlo konečně ráno a my se mohli podívat, kde je pevnina a na čem vlastně loď sedí. To už přijela i pobřežní americká stráž, která nám pomohla s ohledáním škody. Na ostrově Mayaguana byla za druhé světové války vojenská letecká základna, a tak tam naštěstí zbyla ranvej, na níž se udržuje provoz. Hned prvním letadýlkem přiletěl na loď agent pojišťovny a začalo s ním i se záchranáři dlouhé vyjednávání. Šlo a to, zda loď zachraňovat, či odepsat a zda odepsat, či vylodit náklad. Pro posádku pak přiletělo letadlo a na lodi zůstal jen kapitán, telegrafista, několik námořníků a já jako strojní důstojník. Bylo rozhodnuto náklad vyprostit. Záchranná společnost přijela proto s nákladní lodí. Měli s sebou i takové ty bývalé invazní čluny s plochým dnem, s nimiž se lze dostat i no mělčinu, a na nich měli jeřáby a čerpadlo. Moře s lodí neustále tlouklo a tlouklo, že se vlastně ani ten náklad nedal zachránit celý. Lodní čerpadla už potom nepracovala a čerpadla záchranářů nestačila udržovat hladinu vody v nákladních prostorech na takové výši, aby bylo možné pytle vyprošťovat. Když jsme už stáli při tahání pytlů po pás ve vodě, bylo jasné, že je konec. Navíc v té době řádil při ústí Mississippi uragán, takže spousta jím potopených lodí znamenala pro záchranářskou firmu mnohem větší i efektivnější zisk, než poskytovala složitá a namáhavá práce s naší potápějící se lodí. Proto rychle odjeli pracovat jinam. My jsme zůstali na lodi po celou dobu záchranných prací i po celou dobu jednání s pojišťovnou. Trvalo to asi měsíc a moře si s námi pořád pohrávalo. Ke konci jsme již nespali v kajutě, ale na palubě, protože jsme měli strach, aby některý náraz nezkřížil dveře a my nezůstali uvnitř. Poblíž lodi zakotvil i Blaník, který odvezl vše, co mělo cenu a dalo se z lodi odmontovat. Nějakým nedopatřením odvezli i zásobu potravin, a když odjeli pracovníci záchranné služby, zůstali jsme na palubě jako trosečníci. Pili jsme vodu s javorovým sirupem a jedli takový „igelitový sýr“. Tábořili jsme na palubě, a když popraskaly tanky s pitnou vodou, museli jsme chytat dešťovou do plachet. Zařídili jsme si i primitivní sprchu a žili jako robinsoni. Až když se definitivně rozhodlo, že loď se nebude vyprošťovat, že tam zůstane a pojišťovna ji prohlásila za odepsanou, zabalili jsme vlajku, která podle námořního práva musela na lodi viset, nasedli jsme do motorového člunu a dvě malinká letadélka nás odvezla do Nassau. Odtud jsme přes New York už normální leteckou linkou letěli domů. Loď se potom rozlámala úplně, převrátila se do moře a teď snad tam ční nad vodou jen stěžně. Technické údaje nákladní lodi „M/S PIONÝR“ Loděnice: Georgi Dimitrova, Varna , BulharskoUvedení do provozu: 03.08.1960Ukončení provozu: 06.08.1969Délka provozu: 9,1 rokůDélka lodi: 92 mŠířka lodi: 13,5 mPonor: 5,7 mTonáž:

Hlavním důvodem vzniku ČNP bylo posílení obchodního spojení se světem, pomoc komunistické Číně a příliv deviz do státní pokladny… Prvními podniky, zabývající se námořní dopravou u nás po druhé světové válce, byly Metrans a Čechofracht. 1. dubna 1959 byla vyhláškou ministerstva zahraničního obchodu založena Československá námořní plavba, jako samostatný námořní rejdař se statutem mezinárodní akciové společnosti. 49 procent akcií držela v podniku Čína. ČNP tak provozovala čínské a československé lodě. Celkem provozovala ČNP 44 lodí a flotila patřila ke špičce mezi vnitrozemskými státy. Spolupráce s Čínou byla ukončena v roce 1967 a o čínské lodě byla také flotila zredukována. Podnik ČNP byl velice rentabilní. Provoz lodí vždy uhradil nejen jejich pořizovací cenu, ale dosahovalo se i nezanedbatelného zisku. Československé námořní lodě ve svých nákladových prostorách přepravily více než 61 milionů tun zboží, přičemž ujely asi 51 milionů kilometrů. ČNP ve své historii ztratila pouze jednu ze svých lodí. Byl to právě „Pionýr“, který ztroskotal u ostrova Mayaguana. Česká republika přišla o své obchodní loďstvo po kuponové privatizaci, ve které holding ČNP ovládly firmy spřízněné s podnikatelem Viktorem Koženým. Tento podnikatel flotilu, která ještě počátkem 90. let měla 22 lodí, rozprodal.