Po tom, co jsme se na podzim loňského roku vrátili z té naší „Albánské anabáze“, řekli jsme si, že tam, tam už teda nikdy! Když si jen vzpomenu na to dohadování, papírování, byrokracie a přemlouvání…! Dva roky tvrdý práce než jsme mohli ponořit k těm dvěma vysněným vrakům! S odstupem času jsme ale pomalu zapomínali na tu strastiplnou cestu, táboření v zemi nikoho, na nepřízeň počasí, bouřky, déšť, při kterém během půl minuty na vás bylo suché snad jen svědomí! A tak si říkám, jestli jsme se náhodou nezbláznili, když se nám po tom všem, co jsme si v loňském roce prožili, chce jet do Albánie znovu. Nezbláznili! Ona totiž ta Albánie a potápění

21.9.2017 – čtvrtek Čtvrtek 21.9 a část našeho týmu se konečně schází na letišti. Odlet se blíží a my netrpělivě čekáme na odbavení. Praha-Řím-Tirana. Odbavení i let do Říma bez problémů. Zatím, co si na letišti v Římě dáváme vytoužené pivo, má ta druhá, důležitější část týmu za sebou přibližně 12OO km dlouhou cestu autem s lodí. Do přístavu v Bari jim zbývá asi cca 28O km. V Tiraně přistaneme o půl šesté. Autem do hotelu, večeře. Mimochodem, vynikající. Klasická albánská národní kuchyně doplněná skvělým červeným vínem. Samozřejmě nechybí albánská „Rakie“. Spát se jde kolem jedenácté. 22.9.2017 – pátek Z Tirany jedeme směr Durres – trajektový přístav. Trajekt z Bari má zpoždění. Jedna skupina jede přímo do

24.9.2017 – neděle Pokud byl včerejší ponor na Ospedale „PO“ (ex.S/S WIEN) jen zkušební (špatná viditelnost…), potom se ten dnešní opravdu vydařil. Konečně se podařilo natočit a hlavně nafotit nádherné fotografie vraku. Ale popořádku. Zatím, co se dnes potápěči chystali ke svému druhému ponoru na jednom z největších vraků v téhle oblasti, vydali jsme se společně s Petrem Pitarkou do 39 km vzdáleného letoviska Dhermi, zajistit pro celý tým odpovídající ubytování a zázemí pro druhou, důležitější část expedice. Ponorka S.M.U.16  a torpédoborec NEMBO se měli potopit „někde“ v oblasti zvané Aspri Ruga (Bílá linie). Pokud je Dhermi v době letní turistické sezóny plné turistů, tak dnes nám připadalo jako zanedbané a nevyužívané letovisko. Zavřené hotely,

25.9. 2017 – pondělí Dnešek už od rána voní dobrodružstvím a napětím. V plánu je ponor na vraku italské bitevní lodi REGINA MARGHERITA. Vrak objevili v roce 2005 Italové (my jsme v té době pátrali po vraku S.M.S. ZENTA). Od té doby na vraku nikdo nebyl. Díky našim nadstandartním vztahům s albánskou stranou, máme možnost se na tomto vraku potápět. Dopoledne jsou trochu komplikace se sehnáním těch pravých souřadnic vraku. Nakonec je po delším telefonování získáváme a tak plně naložený člun vyráží z přístavu ve 13:OO hodin. Podle GPS vrak leží 17 km za odvrácenou stranou poloostrova Karaburun, 3 NM od pobřeží. Cesta plně naloženého člunu trvá přibližně hodinu. Najíždíme pokud možno přesně na dodané

26.9.2O17 – úterý Od rána sledujeme moře a oblohu. Včera se tady přehnala dost silná bouřka. Nechali jsme na místě vraku bóji i s lanem. Dotankujeme palivo do člunu a vyrážíme na pozici. Kluci od rána nemluví o ničem jiným, než o vraku. Vůbec se jim nedivím. Pokud to vyjde a vrak se podaří  odpotápět,  budeme po Italech, kteří vrak v r. 2005 našli, druhá zahraniční skupina, která se na REGINU MARGHERITU podívala. Italská bitevní loď REGINA MARGHERITA (třída lodí REGINA MARGHERITA) byla se svou sesterskou lodí BENEDETO BRIN postavena v letech 1898-1905 v loděnicích La Spezia. Měla být náhradou za zastaralou třídu bitevních lodí AMMIRAGLIO DI SANT BON. S jejich vojenským využitím se

27.9.2O17 – středa Dnešek nezačal nijak příznivě. Včerejší plán získat souřadnice, nebo alespoň přibližnou polohu vraku ponorky a jet konečně ten vrak hledat se rozplynul jako pára nad hrncem. Potápěč, který nám má dělat doprovod a archeologický dozor, o vraku podal takové informace, které nás mírně řečeno poslali do kolen. Podle původních informací se měl vrak ponorky nacházet někde mezi 55-6O m hloubky. Podle archeologa je to prý 66 m! Na takový ponor nejsme připraveni. Chybí nám helium! Takže, pátrání po U16 se odkládá a místo toho získáváme povolení k ponoru na jiný, ale také dost zajímavý vrak z období II. světové války. Jde o italský torpédoborec ANDROMEDA. Moc toho o něm

29.9.2017 – pátek Předposlední den, kdy bude možné pátrat po ponorce a my pořád nemáme žádné přesnější informace. Všechno je připravené, čekáme jen na pana Aurona Tare. Ten, jako ředitel pobřežní agentury celou akci zastřešuje.  Počasí nám přeje, moře je jako zrcadlo. K místu potopení ponorky je to přibližně 18-19 km. Na to nám stačí 40´. Souřadnice jsou zadány do sonaru a začíná nekonečné kroužení po vodní hladině. Ponorka, nebo spíš její trosky by měly být v hloubce přibližně 61-65 m. Teď!! Zdeňkův povel na chvíli umlčí kluky na lodi. Závaží letí do hloubky. Ve vzduchu je napětí a jediná otázka. Našli jsme ji, trefili jsme se? Potápěči do vody. Teď jen

30.9.2017 – sobota Co si budeme povídat, včerejší den byl pro nás hodně náročný.  Tak trochu nás tlačil čas, expedice se blíží ke konci a my neměli splněné to hlavní. Pravda je, že celou dobu jsme čekali, až nám albánská strana dá potřebné informace, zajistí doprovod a my budeme moci vyrazit na moře a ponorku hledat. Tak nějak se nedařilo „zkoordinovat“ náš čas. Nakonec všechno klaplo, my získali informace a tu ponorku jsme odpotápěli. Ponor to byl nádherný, u vraku krásná viditelnost. Naše rozhodnutí se k ponorce dneska vrátit, ale překazil tak nějak „nechtíc“ David Farkaš. Přišel s informací, že v době, kdy byl na dekompresní zastávce, i díky skvělé viditelnosti, zahlédl nedaleko