29.9.2017 – pátek
Předposlední den, kdy bude možné pátrat po ponorce a my pořád nemáme žádné přesnější informace. Všechno je připravené, čekáme jen na pana Aurona Tare. Ten, jako ředitel pobřežní agentury celou akci zastřešuje. Počasí nám přeje, moře je jako zrcadlo. K místu potopení ponorky je to přibližně 18-19 km. Na to nám stačí 40´.
Souřadnice jsou zadány do sonaru a začíná nekonečné kroužení po vodní hladině. Ponorka, nebo spíš její trosky by měly být v hloubce přibližně 61-65 m.
Teď!! Zdeňkův povel na chvíli umlčí kluky na lodi. Závaží letí do hloubky. Ve vzduchu je napětí a jediná otázka. Našli jsme ji, trefili jsme se? Potápěči do vody. Teď jen čekání na chvíli, kdy se na hladině objeví červená boje. Na lodi není nikdo, kdo by si to nepřál. Mezi tím přijíždí člun s policií. Kontrola netrvá ani pět minu.
Boje na hladině!! To znamená jediné. Kluci našli a vyvázali vrak. Jestli je to ponorka nebo ne, se dozvíme asi za hodinu, až se potápěči vrátí. Mezi tím jdou do vody další potápěči. Fotograf, kameramani.
Zatím, co my na palubě se užíráme nejistotou, potápěči mají zřejmě jasno. Ale s každým vynořením se názory mění.
…“jasně, je to ponorka, já nevím, mě to jako ponorka nepřipadá“.
Co potápěč, to trochu jiná informace. Ke slovu přichází fotografie, plány a nekonečné dohadování. A výsledek?
Pánové a dámy, mohu oznámit, že dnes, 29.9.2O17 tým českých potápěčů, historiků a dokumentaristů ve spolupráci s albánskou stranou nalezl a identifikoval nedaleko pobřeží poloostrova Karaburun vrak rakousko-uherské ponorky U 16 z období I. světové války.
…“Tak jsme tě ty holka NAŠLI!!!“
