27.9.2O17 – středa
Dnešek nezačal nijak příznivě. Včerejší plán získat souřadnice, nebo alespoň přibližnou polohu vraku ponorky a jet konečně ten vrak hledat se rozplynul jako pára nad hrncem. Potápěč, který nám má dělat doprovod a archeologický dozor, o vraku podal takové informace, které nás mírně řečeno poslali do kolen.
Podle původních informací se měl vrak ponorky nacházet někde mezi 55-6O m hloubky. Podle archeologa je to prý 66 m! Na takový ponor nejsme připraveni. Chybí nám helium!
Takže, pátrání po U16 se odkládá a místo toho získáváme povolení k ponoru na jiný, ale také dost zajímavý vrak z období II. světové války. Jde o italský torpédoborec ANDROMEDA. Moc toho o něm nevím, tak přichází ke slovu internet.
Nicméně, je to pěkná loď, ale tak trochu mimo naši mísu. V tuhle chvíli nás ale zajímá jediné. Sehnat helium. Pokud seženeme helium, přijede pan Auron Tare, dá nám souřadnice a bude ponorka. Pokud neseženeme helium, vidina pátrání po ponorce se rozplyne. Zní to možná hloupě, ale je to tak. Bez helia se nedají dělat tak hluboké ponory. Proto nás Albánci bez helia k vraku nepustí.
To znamená, část týmu se jede potápět na ANDROMEDU a my jde zajistit hélium. Jako už mockrát nám hodně pomáhá Petr Pitarka. Díky jeho známostem nám dovezou hélium ještě dnes. Sláva. Bude helium, bude ponorka. Předběžně se dohodneme, že pátrat po ponorce pojedeme 29.9. Samozřejmě, pokud nám to dovolí počasí.
Kluci se vrací z ponoru. Jsou unaveni, ale vypadají spokojeně. Kromě oběda tu na ně čeká i několik lahví helia. S dopravou jsme zhruba o dvacet tisíc lehčí! Ale máme helium a budeme připravení!
A vo tom to přece je, ne!!
Ale dnešek nebyl jen o starostech. Dopoledne nás přijela navštívit delegace našeho velvyslanectví v Tiraně, naše konzulka paní Mgr. Radka Calábková s doprovodem. Známe se už čtyři roky a díky paní Calábkové máme tady v Albánii dveře otevřené a ušlapanou cestičku. Udělala nám tím velkou radost. Doufám, že ji návštěva u nás potěšila stejně jako nás.
Ještě plán na zítřek. Ráno pojedou tři potápěči na REGINU MARGHERITU, Zdeněk si tam dotočí záběry, které se mu poprvé nepovedly, vrátíme se a zbytek týmu odpoledne pojede na S/S WIEN. To je tak zajímavý a pěkný vrak, že stojí za to ho ještě jednou vidět. Tolik plán.
28.9.2017 – čtvrtek
Plán na dnešek – potápění – dvě skupiny. Jedna Pata, David Farkaš, Radek Bohuňovský, Ilja, Petrit a já hned ráno vyrazíme na vrak REGINY MARGHERITY – potřebujeme dotočit další záběry a druhá skupina (zbytek týmu) pojede, až my se vrátíme na „PO“ (WIEN). Budíček, snídaně v sedm, odjezd do přístavu a v 8:00 na moře.
Takový je plán. Nakonec z přístavu odjíždíme kolem deváté. Moře je jako zrcadlo a tak s málo obsazeným člunem dorazíme k vraku kolem desáté.
Shotline, hloubka 54,5 m. Tentokrát nebudeme vázat na sestupové lano. Zdeněk, David a Radek mají jediný úkol. Najít a natočit impozantní zadní část lodi, na které je jméno lodi. Po hodině čekání se objeví Radek. Jediná otázka-máte to? Máme, ale ne záď. Tentokrát jsme byli na přídi lodi, ale i to stálo za to. Zdeněk to potvrdí, máme video, ale další části lodi.
Vracíme se do přístavu. Tam už čeká druhá část týmu. Jsou natěšení na ponor. Po pravdě řečeno, vrak parníku WIEN (Ospedale „PO“) stojí ne za jeden, ale deset ponorů. Nádherný vrak nádherné lodi. Je tu ale malý zádrhel, stejně jako ostatní, nejsou tu vraky lodí trvale vyvázané. Pro nás to znamená jediné, najít pozici, hodit shotline, vyvázat vrak a odpotápět. V každém případě je to zdržení.
Ponor, vlastně oba ponory stály za to. My jsme natočili REGINU MARGHERITU jak nebyla nikdy publikována a druhá patra prohlédla a nafotila Wien. Jednoduše řečeno, den se vydařil!
Teď sedíme a čekáme na Ilira. To je Černohorec, kontakt pana Aurona Tare a náš archeologický dozor. Má nás zítra doprovázet na ponoru. Ilir dorazí trochu pozdě a má problémy s výstrojí. Řešíme operativně, půjčujeme mu jiná „dvojčata“ aby mohl jít na ponor d s námi.
Dnešek byl dlouhý, namáhavý, ale úspěšný den.
