Pátek 7.června
Dnen „D“ – den našeho odjezdu
Pomalu se scházíme na pražském letišti. Odlet je v 17.45 linkou do Říma, potom do Lamezia Terme a nakonec autem další hodinu a půl do hotelu v letovisku GIOIOSA JONICA.
Dodávka, až po střechu naložená našimi věcmi vyrazila na cestu už ráno. Ilju a Vaška čeká neskutečných 2200 km. Dorazit mají v sobotu kolem poledne.
Cesta je to úmorná. Zpoždění letadla v Římě, dohadování se v jedné z restaurací, kde kromě „něčeho“ čemu říkají řízek v housce za 6,50 Euro, teplého piva a neochoty personálu nemají nic kloudného k jídlu, až po hodinu a půl trvající půlnoční jízdu autem. Jediné pozitivní na tom je, že usměvavá spolumajitelka potápěčské báze Roberta celou cestu „vypráví“ a komentuje, co a jak bude.
Do hotelu Miramare na pobřeží Jónského moře přijíždíme hodinu a půl po půlnoci. Po tom, co se ubytujeme, většinu z nás přepadne neskonalá touha zakončit náš den „D“ sklenicí studeného piva. Jenže jsou dvě hodiny po půlnoci a sezóna tady začíná až za měsíc. Jediný bar, vlastně restaurace, kde mají kromě vynikajícího studeného čepovaného piva, skvělého výběru vín, sýrů, uzenin a jiných místních pochutin i velmi ochotný personál je hned vedle kostela.
Do hotelu se vracíme ve čtyři ráno. Sice chudší každý o 30 E, ale bohatší o naprostý kulinářský zážitek! Když si vzpomenu, že mě to „něco“ v housce, sklenice vody a deci vína na letišti v Římě stálo 15,6O E…!
Sobota 8.června
Po té naší noční opulentní večeřo-snídani na tu normální, hotelovou ani nechce vstávat. Je deset dopoledne a dodávka s našimi věcmi stojí na parkovišti před hotelem. Kluci to zvládli perfektně a jak říkají, nebýt těch nezaviněných zdržení s silného provozu na dálnicích, byli by tu ještě dřív. Hlavně že dorazili v pořádku!
Počasí je nádherné. Moře jako zrcadlo, teplota má být dnes cca 35° a na plážích skoro nikdo, kromě několika dělníků, kteří pobřežní restaurace chystají na letní nával turistů.
Jedeme do potápěčského centra Megale Hellas. Vřelé přivítání od spolumajitelky centra (té, co nás v noci vezla těch 100 km z letiště), nezbytné formality, vykládání věcí, dofoukání, kompletace a chytání se na první zkušební ponor.
V plánu je nádherný vrak obchodní lodi „PASUBIO“. Parník dlouhý 90 m byl v roce 1943 potopený britskou ponorkou. Vrak leží na levoboku na písčitém dně v hloubce 34-44 m. Výborné pro rozpotápění a přípravu na hlubší, technické ponory.
Po návratu ze zkušebního ponoru musíme konstatovat, že viditelnost na vraku lodi byla horší, než jsme očekávali. Viditelnost byla okolo 5 m, což nám nedává příznivé vyhlídky na zdokumentování dalších vraků. Přes to zkušební ponor splnil svůj účel.
Neděle 9. června
Dnes jsme vstali o hodně dřív, protože nás čeká poslední zkušební a první trimixový ponor. Našim cílem je vrak nákladní lodi Fort Missanabie. Lodě třídy „FORT“ byly stavěny v letech 1941-1944 v Kanadě (bodoba Liberty Ships). Celkem bylo postaveno 198 lodí, z toho 28 lodí potopily německé ponorky.
Impozantní vrak 129 m dlouhé lodi se po zásahu torpédem rozlomil na dvě části. Zadní část včetně palubního děla leží v hloubce 75 m v kýlové poloze, přední polovina lodi se při potopení obrátila dnem vzhůru a společně se zádí svírají úhel přibližně 60°.
Viditelnost na vraku přibližně 10 m, hloubka od 54 m do 75 m. Vzhledem k tomu, že vrak lodi „BOSFORO“ má ležet přibližně ve stejné hloubce, byl dnešní ponor výbornou zkouškou.
Tým je po všech stránkách připraven a všichni se těšíme na zítřejší pátrání po vraku obchodního parníku „S/S BOSFORO“! Doufáme, že vyjde počasí a my budeme mít štěstí.
