Potopení československé námořní lodi „M/S PIONÝR“

posted in: Expedice Pionýr | 0

6. srpna 1969 ztroskotala na Bahamách, nedaleko ostrova Mayaguana československá námořní loď „Pionýr“. Vyplula s nákladem železné rudy z kubánského přístavu Moa 6. srpna 1969 v 7 hodin ráno. Naši loď čekala dlouhá plavba přes Atlantik. Tato plavba však skončila za nevyjasněných okolností ještě téhož dne. Po čtrnáctihodinové plavbě, narazil „Pionýr“ krátce před 21 hodinou, na korálový útes v blízkosti ostrova Mayaguana. Z posádky lodi nikdo nepřišel o život, ani nikdo nebyl zraněn. Námořní loď „Pionýr“ zůstala ještě několik let uvězněna na útesu, než oceánské vlny dokonaly dílo zkázy.

Pionýr – ztroskotání lodi – 1969

Uveřejněno v knize Atlas lodí
(vypráví strojní důstojník)

autor knihy kapitán dálné plavby Vladimír Podlena (*1939)
absolvent námořní školy v polském Štětíně,
velitel řady našich námořních lodí
generální ředitel ČNP (1990-1993)

Bylo to 6. srpna 1969 ve 20 hod. 52 minut, 4 míle od ostrova Mayaguana v Bahamském souostroví. Nejmenší československá námořní loď Pionýr se vracela ze své cesty na Kubu, naložená vzácnou rudou. Kolem lodi byla již tma, když se najednou ozval veliký rámus, třesk a loď se zastavila. Bylo jasné, že narazila. Ale jak vypadá situace, jaké jsou škody, to jsme v noci nepoznali. Kapitán dal signál k opuštění lodi, a tak celá posádka byla v záchranných vestách. Kdo neměl službu, stál nahoře u komína připraven nasednout do záchranných člunů. Všichni věděli, že je zle.

Loď je vlastně zranitelná jenom srážkou, naražením na dno, nebo jede-Ii v silné bouři se špatně naloženým nákladem, kdy se třeba sypaný náklad může přemístit jen k jedné straně a loď převážit. Někdy mohou být nárazy vln na loď tak silné, že zpřetrhají lana, utrhne se kus nákladu, který se pak pohybuje v nákladovém prostoru sem a tam. Nepodaří-Ii se ho znovu upoutat, může zevnitř prorazit bok lodi.

My jsme narazili na korálový útes. Pro takový případ je loď zabezpečena dvojitým dnem. Když se prorazí dvojité dno, tak se zaplaví obvykle pouze jeden úsek lodi a zase nehrozí vážné nebezpečí, protože celá loď je sestavena z několika vodotěsných úseků, které se dají odčerpávat čerpadly. Když bylo patrno, že se loď nepotápí, posádka nenastoupila do záchranných člunů, ale byla u nich stále v pohotovosti nastoupena. Zpočátku se voda do lodi nedostala. Objevila se až po půlnoci, kdy praskl olejový tank, pro převodovku. Některé tanky mají totiž sondy do strojovny. Takže jakmile se do nich dostala voda, začala sondami pochopitelně do strojovny proudit. Podle toho jsme také poznali, jak poškození lodi postupuje. Sondy jsme rychle uzavřeli a všechna čerpadla uvedli do provozu. Pumpovaly se drenážní úseky pod strojovnou i pod nákladovými prostory. Hlavní motor se zastavil hned při prvním nárazu. Náhlé zastavení rozehřátému motoru škodí. Proto jsme s ním chtěli hned po havárii začít otáčet, abychom jej zachránili. Ale páry z rozstříkaného paliva při pokusu roztočit motor vybuchly a urazily kus komína. Právě v blízkosti námořníků, co stáli nastoupeni u záchranných člunů. Asi jim to v tu chvíli nálady nepřidalo. Brzy jsme poznali, že ten první náraz nebyl zdaleka to nejhorší, ca loď potkalo.

Loď seděla na korálech v místech, kde je průlivová oblast mezi oceánem a krytou zónou, která je za souostrovím. Tam stále vznikala dlouhá oceánská vlna a neustále loď zvedala z útesu a znovu na něj posazovala. S každou hodinou pochopitelně tak přibývalo prasklin a trhlin. Po velmi nejisté a dramatické noci přišlo konečně ráno a my se mohli podívat, kde je pevnina a na čem vlastně loď sedí. To už přijela i pobřežní americká stráž, která nám pomohla s ohledáním škody. Na ostrově Mayaguana byla za druhé světové války vojenská letecká základna, a tak tam naštěstí zbyla ranvej, na níž se udržuje provoz. Hned prvním letadýlkem přiletěl na loď agent pojišťovny a začalo s ním i se záchranáři dlouhé vyjednávání.

Šlo a to, zda loď zachraňovat, či odepsat a zda odepsat, či vylodit náklad. Pro posádku pak přiletělo letadlo a na lodi zůstal jen kapitán, telegrafista, několik námořníků a já jako strojní důstojník. Bylo rozhodnuto náklad vyprostit. Záchranná společnost přijela proto s nákladní lodí. Měli s sebou i takové ty bývalé invazní čluny s plochým dnem, s nimiž se lze dostat i no mělčinu, a na nich měli jeřáby a čerpadlo. Moře s lodí neustále tlouklo a tlouklo, že se vlastně ani ten náklad nedal zachránit celý. Lodní čerpadla už potom nepracovala a čerpadla záchranářů nestačila udržovat hladinu vody v nákladních prostorech na takové výši, aby bylo možné pytle vyprošťovat.

Když jsme už stáli při tahání pytlů po pás ve vodě, bylo jasné, že je konec. Navíc v té době řádil při ústí Mississippi uragán, takže spousta jím potopených lodí znamenala pro záchranářskou firmu mnohem větší i efektivnější zisk, než poskytovala složitá a namáhavá práce s naší potápějící se lodí. Proto rychle odjeli pracovat jinam.

My jsme zůstali na lodi po celou dobu záchranných prací i po celou dobu jednání s pojišťovnou. Trvalo to asi měsíc a moře si s námi pořád pohrávalo. Ke konci jsme již nespali v kajutě, ale na palubě, protože jsme měli strach, aby některý náraz nezkřížil dveře a my nezůstali uvnitř. Poblíž lodi zakotvil i Blaník, který odvezl vše, co mělo cenu a dalo se z lodi odmontovat. Nějakým nedopatřením odvezli i zásobu potravin, a když odjeli pracovníci záchranné služby, zůstali jsme na palubě jako trosečníci. Pili jsme vodu s javorovým sirupem a jedli takový „igelitový sýr“. Tábořili jsme na palubě, a když popraskaly tanky s pitnou vodou, museli jsme chytat dešťovou do plachet. Zařídili jsme si i primitivní sprchu a žili jako robinsoni. Až když se definitivně rozhodlo, že loď se nebude vyprošťovat, že tam zůstane a pojišťovna ji prohlásila za odepsanou, zabalili jsme vlajku, která podle námořního práva musela na lodi viset, nasedli jsme do motorového člunu a dvě malinká letadélka nás odvezla do Nassau. Odtud jsme přes New York už normální leteckou linkou letěli domů. Loď se potom rozlámala úplně, převrátila se do moře a teď snad tam ční nad vodou jen stěžně.

pionyr-mapa2

 

Technické údaje nákladní lodi „M/S PIONÝR“

Loděnice: Georgi Dimitrova, Varna , Bulharsko
Uvedení do provozu: 03.08.1960
Ukončení provozu: 06.08.1969
Délka provozu: 9,1 roků
Délka lodi: 92 m
Šířka lodi: 13,5 m
Ponor: 5,7 m
Tonáž: 1960 BRT
Nosnost: 3150 DWT
Prostor: 5215 m2
Motor: vznětový (NDR)
Rychlost lodi: 11,5 Nm/hod.
Spotřeba lodi: 5,6 Tuny/den

Sesterské lodě:

M/S VARNA – Bulharsko
M/S SKANDERBERG – Albánie
M/S BURGAS – Bulharsko
M/S JISKRA – ČESKOSLOVENSKO

pionyr6